Zpráva o úbytku svobody v českých médiích

Svobodné šíření informací a možnosti publikace kritických názorů vůči držitelům politické moci v České republice zaznamenaly v období 2014–2017 zřetelný úpadek. Jeho nejmarkantnějším projevem bylo zařazení diskuze o ohrožení svobody médií na plénum Evropského parlamentu v květnu 2017. Stalo se tak poté, co anonymní twitterový účet zveřejnil nahrávky, na nichž ministr financí a zároveň vydavatel dvou klíčových deníků Andrej Babiš domlouval s reportérem svých novin MF DNES načasování zveřejnění očerňujících informací na své politické soupeře a zároveň aktuální koaliční partnery z České strany sociálně demokratické.

Tento úpadek svobody i profesionality má své příčiny ve změně vlastnictví klíčových českých deníků. Zároveň je ale i odrazem mocenského nátlaku na novináře obecně, jaký dosud obnovená česká demokracie za více než čtvrtstoletí své historie nezažila.

Následující zpráva přináší ucelené informace o zaměření, postojích a míře nezávislosti hlavních médií v České republice, jež plynou z podrobného monitoringu sdružení novinářů Free Czech Media.

Veřejnoprávní televize a rozhlas

Díky tomu, že členové rozhodujících orgánů veřejnoprávních médií, jimiž jsou Rada České televize a Rada Českého rozhlasu, reprezentují pluralitní názorové spektrum a jsou voleny v parlamentu na základě doporučení jednotlivých stran, existuje v tomto typu českých médií relativně svobodné šíření informací a respektují se zde základní etická a profesionální pravidla.

Obě média plní svoji informační úlohu ohledně světových událostí a o něco méně ohledně událostí domácích. Poskytují prostor jak představitelům vlády, tak opozice. Ohledně závažné agendy mezinárodního charakteru poskytují vyvážené a objektivní zpravodajství jak v otázce války na Ukrajině, tak i v tématu migrační krize. Neúčastní se tudíž masivní proruské propagandy, jež je pro současnou veřejnou diskuzi v České republice typická, a neúčastní se ani antiuprchlického tažení populistů.

Ohledně nejsilnějšího politického hnutí v České republice, kterým je uskupení miliardáře Andreje Babiše, je ovšem situace poněkud složitější. Česká televize v uplynulém volebním období negativní informace o Andreji Babišovi spíše potlačovala. O jeho dotačním podvodu a daňových machinacích vysílala televize ucelené reportáže prakticky pouze v publicistickém pořadu Reportéři ČT v nočních hodinách, kdy je nižší sledovanost. Hlavní vysílací relace v 19.00 informace zjištěné vlastními kolegy reportéry téměř nevysílala. Stejně tak i kritické názory na postupy Andreje Babiše umožnila šířit komentářová relace na druhém, tedy na méně sledovaném kanálu, a to pouze ve 22.00 hodin.

Tato situace se mírně zlepšila poté, kdy Evropský parlament začal projednávat manipulaci českými médii, a výrazně se zlepšila na zpravodajském kanále ČT24 po žádosti policie o vydání Andreje Babiše Poslaneckou sněmovou k trestnímu stíhání pro dotační podvod.

Český rozhlas na svém velmi sledovaném hlavním kanálu ČRo 1–Radiožurnál prostor pro negativní informace o Andreji Babišovi poskytl minimálně a umožnil je na velmi málo sledovaném publicistickém kanálu ČRo PLUS. I tam se ale po změně vedení, kdy do čela rozhlasu nastoupil ředitel blízký Babišovu hnutí, situace prudce zhoršila. V dalších oblastech je informování Českého rozhlasu objektivní.

Kritici veřejnoprávních médií poukazují na okázalé vyvažování informací a názorů na úkor fakticity. Tuto posedlost při poskytování prostoru komunistům či zástupcům Babišova hnutí shrnuje anekdota o vyvažování jakožto příklad morální relativizace: Deset minut mluví Židi, deset minut Hitler. Za jasnou a opakovanou chybu v tomto směru je třeba považovat to, že do vysílání mají neustálý přístup novináři z Babišovy Mafry a z Bakalovy Economie, zatímco ostatní novináři jsou zváni jen zcela výjimečně. Zcela absurdní situace pak vzniká ve chvíli, kdy zaměstnanci Andreje Babiše, obviněného policií z podvodu, komentovali v České televizi toto obvinění, jako by byli nezávislými pozorovateli. Přirozeně, že závažnost obvinění jakožto zaměstnanci obviněného relativizovali.

Noviny a časopisy

Situaci v oblasti novin a tím i jejich internetových verzí silně poznamenal odchod tří německých a jednoho švýcarského vydavatelství z českého trhu. Noviny se tak dostaly do rukou českých miliardářů, kteří nesledují cíl komerčního zisku, společenské odpovědnosti a nedbají na uplatňování profesionálních pravidel. Jejich zájmem je podpořit své hlavní podnikatelské aktivity či politické zájmy.  Nejviditelnějším příkladem je miliardář Andrej Babiš, který si v červnu v roce 2013 koupil vydavatelství Mafra a tím i dva klíčové celostátní deníky MF DNES a Lidové noviny. Učinil to ve stejné době, kdy zahájil kampaň, aby dovedl své hnutí ANO do parlamentu a do vlády.

Z České republiky odešly v nedávných letech tyto vydavatelské domy:

Handelsblatt, Düsseldorf (Holtzbrinck, Stuttgart)

Firma vlastnila Hospodářské noviny, Respekt a Aktuálně.cz ve vydavatelství Economia. Nyní tato média patří finančníkovi a těžaři Zdeňku Bakalovi a spekuluje se o prodeji jinému miliardáři.

Rhei­nisch-Ber­gi­sche Ver­lags­ge­sell­schaft, Düssledorf (Rheinische Post)

Tato firma vydávala MF DNES a Lidové noviny a pražský deník Metro. Své vydavatelství Mafra prodala miliardáři Andreji Babišovi, majiteli zemědělsko-chemického holdingu Agrofert a předsedovi politického hnutí ANO.

Verlagsgruppe Passau, Pasov (Passauer Neue Presse)

Tato firma vlastnila monopolní síť regionálních deníků ve vydavatelství Vltava-Labe Press. Vydavatelství koupila finanční skupina Penta, jejímž nejviditelnějším spolumajitelem je developer Marek Dospiva.

Ringier, Curych (Blicke)

Axel Springer, Berlin (Bild, Welt)

Tyto vydavatelské domy vlastnily společně vydavatelství Ringier-Axel Springer, jemuž patřil nejsilnější bulvární deník Blesk a politicko-společenský týdeník Reflex. Firma přešla pod Czech Media Invest, jejímiž majiteli jsou miliardáři Daniel Křetínský a Patrik Tkáč, kteří vlastní Energetický holding a obchodují především s ruským plynem.

 

Hodnocení situace v tisku

 

Z uvedeného přehledu je zřejmé, že kompletně celý český tisk přešel od profesionálních západních vydavatelských firem do rukou východním podnikatelům, jejichž mediální kompetence byla dosud nulová. Jedinou výjimkou je bývalý komunistický deník Právo (který vlastní Zdeněk Porybný, jenž jako prověřený komunista zjevně dostal od bývalé vládnoucí komunistické strany noviny na starost po pádu totalitního režimu).

Za politicky relevantní jsou považovány tři vydavatelské domy:

Mafra (Babiš)

CNC News – Blesk (Křetínský)

Economia – Bakala

Deníky vydavatelství Mafra MF DNES a Lidové noviny byly dlouhodobě považovány za nejvlivnější české listy. Jejich redakce nastolovaly zpravodajskou agendu v zemi, věnovaly se investigativní žurnalistické práci a kritické publicistice. Oba tituly reprezentovaly liberální reformní hnutí a názorově byly blízké středopravicovým politickým uskupením. Přechodem pod holding Agrofert Andreje Babiše se z těchto novin staly propagační orgány jeho strany. Kdysi prozápadní MF DNES nyní otevřeně podporuje proruského prezidenta Miloše Zemana a veze se na populistické vlně protiuprchlické hysterie. Intelektuální Lidové noviny zase vedou ostré kriminalizační kampaně proti Babišovým konkurentům v ekonomické oblasti, silně podporují antikorupční hnutí a fakticky propagují policejní stát.

Deník Blesk mnohokrát otevřeně podpořil Andreje Babiše v jeho úsilí o lidový image a je součástí Babišovy PR strategie. Spekuluje se o tom, že mezi Babišem a Křetínským existuje dohoda o neútočení, a díky tomu má Křetínského energetický holding pevné postavení na trhu s energiemi, který je regulován státem.

Tituly Economie razí pod záminkou objektivity a serióznosti v novinářské obci názor, že Babiš se nemá přehnaně kritizovat, neboť přehnaná kritika mu pomáhá. Tato teze přispívá k dusivé atmosféře, v níž kritičtí novináři vypadají jako exoti a jsou otevřeně napadáni i těmi, kteří jinak Babiše otevřeně nepodporují. Jako hlavní umlčovatel kritiky z intelektuálních a “seriózních” pozic se projevil šéfredaktor Respektu Erik Tabery, který šířil články o nutnosti spolupráce s Andrejem Babišem. Pravděpodobným důvodem tohoto skrytě probabišovského postoje je zřejmá nechuť k tradičním demokratickým stranám, které byly trnem v oku již Václavu Havlovi (Havel napsal esej o stranickém parlamentarismu jako překonaném modelu demokracie).

Někdejší náměstek ministra vnitra a Havlův spolupracovník Martin Fendrych zase na serveru Aktuálně otevřeně podporoval hnutí ANO, když usilovalo o udržení svého vlivu v protikorupčním útvaru policie.

Ostatní printové tituly nemají širší význam kromě týdeníku Reflex, v němž občasná kritika Andreje Babiše vychází. Bývalý šéfredaktor Pavel Šafr však byl z redakce vypuzen novým vlastníkem CNC News kvůli tomu, že to s kritikou Babiše “přeháněl”.

Komerční televize

Férový charakter politické soutěže v České republice stále ještě závisí na chování dvou klíčových komerčních televizí. Jedná se o TV NOVA a TV Prima.

TV NOVA vlastní americká společnost Central European Media Enterprises (CME), v níž má rozhodující slovo společnost Time Warner. Generálním ředitelem TV NOVA je Němec původem z Bavorska Christoph Mainusch.

Charakter zpravodajství této nejsledovanější televize určuje Martin Švehlák, který se netají svými kontakty na Andreje Babiše a vtiskl zpravodajství takový ráz, aby mohl být nejmocnější politik v zemi spokojen. Konkrétním projevem tohoto zvláštního vztahu bylo vyhození dvou reportérů, kteří profesionálně plnili své zpravodajské úkoly. Jsou to Emma Smetana a Hanuš Hanslík, kteří oba narazili na nesouhlas, když chtěli přinášet informace o Babišových skandálech. Zpravodajství TV NOVA takové informace vysílá jen velmi zřídka, a to obvykle ve formě, která Babišovi nemůže nijak ublížit.

TV NOVA také opakovaně protežovala extremistické síly bojovníků proti uprchlíkům a proti islámu.

Majitelem TV Prima je miliardář Ivan Zach. Vysílání Primy je příznivé vůči prezidentu Zemanovi a miliardáři Babišovi. Kromě toho se televize smutně proslavila skandálem, při němž bylo odhaleno, jak vedení televize usiluje o manipulaci zpravodajstvím.

V roce 2016 server HlídacíPes.org zveřejnil výsledky analýzy a svědectví, které hovoří o tom, že vedení TV Prima spolu s vedením redakce zpravodajství prosazovaly, aby se tzv. uprchlická krize prezentovala negativně. Server doslova uvádí: „Námitky některých redaktorů, že předem jasné vyznění reportáží odporuje novinářskému kodexu, byly odmítnuty s tím, že žádné vyvažování, objektivita a novinářský kodex se minimálně v několika následujících měsících řešit nebudou.“ Po schůzce, kde byli redaktoři seznámeni s požadovaným vyzněním zpráv, se ve zpravodajství oproti předchozímu období skutečně začalo vyskytovat více negativních zpráv a žádné pozitivní.