Svoboda médií v České republice od roku 2004 do současnosti

Svoboda médií v České republice se v posledních letech zhoršuje, poukazují na to nevládní organizace, jakými jsou například Freedom House či Reportéři bez hranic (RSF). Z pravidelného hodnocení indexu svobody tisku organizací Freedom House od roku 2004–2017 vyplývá, že se v počátečním období 2004–2007 index svobody tisku v ČR vyvíjel progresivně, mezi lety 2007–2010 došlo ke stagnaci vývoje a postupný pokles je zaznamenán od roku 2011. Organizace Reportéři bez hranic zaznamenala pokles svobody médií v České republice za poslední rok (2016) dokonce o celé dvě příčky (23. místo) oproti předchozímu roku (21. místo). Za tento propad mohou podle RFS zejména zájmy oligarchů, kteří skupují noviny k upevnění svého vlivu.

Na mediální prostředí u nás měla vliv řada faktorů, která jsou z dlouhodobého hodnocení Freedom House patrná. Finanční krize, odliv zahraničních magnátu, a naopak vstup těch domácích na český mediální trh. Oficiálním zařazením Andreje Babiše jako majitele nejčtenějších seriózních novin u nás do vrcholných pater politiky došlo k narušení rovnováhy svobodného fungování mediální krajiny, a to nejen v oblasti médií, ale svobody liberálně demokratického státu, jež je postaven na pilířích moci – výkonné, legislativní soudní, v systému „checks and balances“, v němž jsou média označována za jakýsi čtvrtý pilíř „hlídacího psa demokracie“. Ačkoli jsou média v České republice těmito organizacemi stále hodnocena jako svobodná, pokles svobody v našem prostředí zaznamenávají obě dvě.

Freedom House hodnotí míru svobody médií podle tzv. Indexu svobody tisku. Hodnocení probíhá v rámci tří kategorií:

  1. právní kategorie: právní prostředí, v němž média fungují. Zde se hodnotí zákony a předpisy, které mohou ovlivňovat mediální obsah i rozsah, v jakém vláda používá tyto nástroje k omezení fungování médií.
  2. politická kategorie: vlivy na prezentování zpráv a přístupu k informacím, zahrnuje otázky spojené například s vytvářením nátlaku na redakce, ať již vládou či jinými aktéry. Zahrnuje tak cenzuru a autocenzuru, zastrašování a násilí vůči novinářům i mediální pokrytí témat.
  3. ekonomická kategorie: tlaky ovlivňující obsah a šíření zpráv. Zde se zkoumají otázky, jako je struktura, transparentnost a koncentrace vlastnictví médií, náklady na výrobu a distribuci.

Z hodnocení Freedom House můžeme vyčíst, že nejstabilnější kategorií je v České republice právní prostředí, a to zejména od roku 2007. V posledních letech (od roku 2014) je zaznamenáno zhoršení ekonomického prostředí. Politické prostředí, které se u nás v letech 2004–2007 každým rokem zlepšovalo, se zhoršuje podle Freedom House v roce 2011.

Nejzásadnější proměnou mediální krajiny u nás je proměna vlastnických struktur. V roce 2004 bylo více než 80 procent denních tiskovin v rukách německých a švýcarských společností. Koncentrace zahraničních vlastníků se mnohým nelíbila, obávali se omezení role médií jako hlídacího psa v domnění, že nebude intenzivně podporována investigativní žurnalistika, a že zahraniční vlastníci budou prosazovat více žurnalistiku bulvární s vidinou vyššího zisku. Za problematickou sféru – tedy kategorii s nejhorším hodnocením – je v té době označeno politické prostředí, zejména kvůli vlivu politických stran a nejrůznějších obchodních zájmů ovlivňujících média. V následujících letech dochází k postupnému zlepšování, je zde zaznamenán menší vliv politických stran, ačkoli obchodní zájmy jsou zde vyhodnocovány jako stále silné. Zaznamenána je například nedostatečná kritika či nereflektování kauz, které byly namířeny proti inzerentům. Ke zlepšení dochází i v prostředí právním, kdy například v roce 2005 bylo rozhodnutím Ústavního soudu, že novináři nemusí zveřejňovat své zdroje, posíleno ustanovení zákona o tisku z roku 2000. Postupně dochází k obavám ze zhoršení ekonomické situace. „Veřejná média jsou sice široce respektována, jejich finanční udržitelnost je oslabována přísnější kontrolou veřejných prostředků a narůstajícím omezením reklamy“.

Hospodářská krize, která začala v roce 2008, stejně jako změny ve spotřebě médií, měly trvalý dopad na mediální trh. Postupně je zaznamenávána zhoršená kvalita zpravodajství doprovázená bulvarizací obsahu v českých zpravodajských médiích, což je způsobeno zejména ekonomickými problémy v mediálním sektoru.

Restrukturalizace vlastnictví vyvrcholila v roce 2013 zakoupením nakladatelství MAFRA, švýcarského Ringieru a neměckého Alexe Springera vlivnými podnikateli jako Andrej Babiš, Daniel Křetínský a Petr Tkáč. Společně tak vlastní 60 procent novinového trhu. V roce 2015 opustila trh poslední velká nečeská evropská mediální skupina Verlagsgruppe Passau, skupina prodala své místní vydavatelství Vlatava-Labe-Press společnosti Penta Investments. Česká média jsou od té doby v podstatě v rukách malé skupiny bohatých obchodníků, podnikatelů, včetně Andreje Babiše.

Organizace také zaznamenávají určitý stupeň cenzury zejména tam, kde mají majitelé médií svůj vlastní zájem, ať již politický či obchodní. Andrej Babiš také ovládl Rádio Impuls, největšího hráče rozhlasového trhu. Koncentrace médií a moci byla dovršena úspěchem hnutí ANO Andreje Babiše ve volbách a jeho jmenováním na post ministra financí.

V posledních letech si nevládní organizace Freedom House, ale i RSF, všímají také častější kritiky směřované k veřejnoprávní České televizi, zejména ze strany Andreje Babiše a Miloše Zemana.