Šéfredaktor Pavel Šafr v rozhovoru o proměnách mediální scény, rozdělené společnosti a atmosféře strachu

Pavel Šafr byl šéfredaktor Lidových novin, Mladé fronty DNES, Blesku a Reflexu. V současnosti vede zpravodajský web Svobodné fórum a je jedním ze zakladatelů sdružení Free Czech Media. Tato organizace deklaruje mimo jiné smysl své činnosti ve sledování mocenského nátlaku na práci novinářů a upozorňování na riziko koroze demokratických poměrů v ČR. Jsou ale novináři skutečně pod mocenským nátlakem? Jak vnímá Pavel Šafr současnou českou mediální scénu, uprchlickou krizi a proč tak výrazně vystupuje proti Andreji Babišovi?

Petr Nutil: Jste jedním ze zakladatelů sdružení novinářů proti omezování svobody médií Free Czech Media. Můžete vysvětlit proč si myslíte, že jsou česká média omezována na svobodě slova?

Pavel Šafr: Vidím velký zlom, který se odehrál v roce 2013 a považuji situaci médií do té doby za v zásadě analogickou s postavením západních médií. Bylo to období liberální, neznamená to však, že by to bylo období bez chyb, bez profesionálních přešlapů, ale jednalo se o období systémově zdravé. Ve chvíli, kdy se tu odehrálo několik zásadních změn na politické scéně, které v zásadě uzavřely jistou etapu polistopadového vývoje, tak se velmi problematickým způsobem proměnila i mediální scéna. Takové předznamenání vidím i inauguračním projevu prezidenta Miloše Zemana, který označil novinářskou obec za v zásadě patologickou sedlinu a paušalizujícím způsobem přirovnal novináře ke zločincům a k tomu mu zatleskal celý Vladislavský sál.

Následně v červnu vstoupil druhý nejbohatší podnikatel v Česku, pan Andrej Babiš, do vydavatelství Mafra, ovládl Lidové noviny a Mladou frontu Dnes. Přestože jeho vlastnosti byly mezi novináři všeobecně známé, tedy že jde o člověka velmi autoritativního, a přestože bylo známo, že jeho dalším cílem je vstoupit velmi razantně na politickou scénu, tak se novináři víceméně neozvali. Novináři se v podstatě nechali zastrašit a nelpí na profesionální cti a hrdosti a to mě velmi trápí. Toto značné selhání ovlivnilo situaci, která je v médiích dnes a nejde tady pouze o to, že Andrej Babiš vlastní Mafru, ale je to jakési epicentrum celé této nemoci, která má důsledky i pro ostatní média, protože ostatní čeští majitelé nemají odvahu vystupovat proti Babišovi a často s ním mají přímé dohody, což vnímám jako žurnalista liberálního zaměření velmi bolestně.

A co mě navíc ještě trápí je, že odvážní novináři až na velmi světlé výjimky nejsou ani ve veřejnoprávních médiích. Z veřejnoprávních médií bych vyzdvihl Reportéry ČT, o nichž si myslím, že se jedná o jeden z mála skutečně svobodných publicistických pořadů. Díky němu máme u nás v Čechách svobodu slova aspoň jednou za týden ve 21.30. Osobně bych si představoval, že bychom měli mít svobodu každý den, a zejména v 19:00, když v České televizi běží hlavní zpravodajská relace. Ale to chci asi moc. V poslední době jsem si nevšiml, že by většina kauz, která se nějakým způsobem dotýká hegemona současné moci, objevovala v Událostech ČT, až na jednu výjimku – a to je stotisícový příjem paní Kleslové. Jinak kupříkladu o dotačním podvodu na Čapím hnízdu Andreje Babiše se v hlavních zprávách nedozvíte, o skandálu firmy Agrotec se dozvíte v jednom šotu velmi okrajově. To je situace velmi neblahá. To, co dnes zažíváme ohledně velkých médií, je jedno velké, ohlušující ticho. A proto jsme založili Svobodné fórum.

Mám tomu rozumět tak, že považujete za největší ohrožení české mediální scény propojení politické a ekonomické moci, spojující se v osobě Andreje Babiše?

Víte, mně bývá vytýkáno, že k tomu přistupuji osobně. A má to skutečně určitý osobní aspekt tím, že Lidové noviny i MF Dnes jsem řídil a silně jsem se s nimi identifikoval a bojoval za jejich úspěch a tak mám nyní pocit, jako by mi někdo znásilňoval ženu. I systém svobodné žurnalistiky je pro mě věc, ke které přistupuji se značným osobním angažmá. Ale ten problém není jen Andrej Babiš. Ten problém je obecně v tom, že jsme schopni zašantročit jednu základní hodnotu, a tou je dělba moci. Liberální společnost stojí a padá se systémem dělby moci.

V tom nejobecnějším slova smyslu je to rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Ale v té praxi, v které dennodenně v demokratickém systému žijeme, to zahrnuje i obrovskou moc sdělovacích prostředků. Já jsem se až do roku 2013 domníval, že naše společnost je opravdu tak pevně nasměrovaná k liberálnímu západnímu stylu, a nedovedl jsem si představit, že tento systém plné svobody a liberálního zřízení je tak křehký. Jakmile jsem několikrát diskutoval s Babišem, uvědomil jsem si, že jeho hybným motorem je neustálé rozpínání, a to jak vlastnictví, vlivu i moci. Pochopil jsem, s čím mám tu čest a snažil jsem se své poznatky zodpovědně předat veřejnosti i ostatním kolegům novinářům.. Mohl bych o tom mluvit s hořkostí, že mi nejméně rok téměř nikdo nerozuměl, až na světlé výjimky, jako je můj přítel Bohumil Doležal, ale dnes už je to mnoha lidem mnohem zřejmější, že tu došlo k narušení dělby moci, došlo tu k takové kumulaci moci, která je nebezpečná. A to i kdyby dotyčná osoba měla ty nejlepší úmysly. To je prostě systémový problém.

V poslední době dramaticky přibylo webových zpravodajských zdrojů, více či méně stranících Kremlu a šířících jednostranně prezentované proruské argumenty. O jejich dopadech na veřejné mínění se mj. zmiňuje i BIS (pozn. 1). Jak vnímáte existenci těchto médií?

Mám z nich obavy, z těchto manipulativních médií proruského ražení. Řekl bych ale, že tento jev je součástí společenské změny klimatu, a my musíme vzít zcela realisticky vzít na vědomí, že se jistá část české veřejnosti přiklonila na stranu autoritativního východu. Řekl bych, že ta část veřejnosti, která zůstává západně a liberálně orientovaná je v silné defenzivě a pociťuje ze současného vývoje frustraci a bezradnost.

Vůbec si ale nemyslím, že by se měla prudce změnit orientace celé země, pokud se bude více lidí občansky projevovat a budeme mít starost o vývoj České republiky. Pak tento vývoj není nezvratitelný.

Mluvil jste o dělení společnosti podle politické orientace. Považujete ale za rozdělující či ohrožující trend i hojně diskutovaný vzestup extremistických nálad?

Asi my všichni cítíme, že extrémisté zvedají hlavu a podnikají akce, které by si ještě před deseti lety ještě nedovolili. Konec konců Adama B. Bartoše legitimizoval jak bývalý, tak i současný prezident a já upřímně řečeno vůbec nerozumím tomu, jak je něco takového v civilizovaném státě možné a bohužel je to známka toho, že s civilizovaností našich poměrů to není tak, jak bych si představoval. Řekl bych ale, že jde o výstřelky, které jsou vždy viditelné v etapě nějakých turbulencí, jako je třeba současná imigrační krize, ale jinak v zásadě ta společnost ve své čisté formě je stratifikované velmi podobně a dlouhodobě.

Česko je kulturně na pomyslné hranici mezi západem a východem a vyhoštění německého obyvatelstva napomohlo spíše té východní orientaci. Můžeme si při analýze volebních výsledků, volebních map snadno udělat obrázek o tom, které regiony tíhnou k západu, jsou otevřené Evropě a celému systému západních hodnot a které nikoli. Ne že by to bylo takto mechanicky jednoduché, ale do určité míry tu stojí západní část země proti východní části, velká města proti malým městům a obcím. Nejsem z toho nadšený, ale do určité míry tu stojí i vrstva inteligence a střední vrstva nižší vrstvě a je to situace, která má svůj zdroj v celém historickém vývoji, v období komunismu a v normalizaci a plodí to velkou zátěž pro společnost.

Je to situace velmi podobná ostatním post-komunistickým zemím. Neměli bychom se dívat skrz prsty na Ukrajince, tam je vše problematické sice vidět ve zvětšeném měřítku, ale v zásadě ten problém prozápadně orientované části společnosti, jež stojí skoro bezbranná proti velmi agresivní a v zásadě zaostalé rusifikované části společnosti, ten v principu tady máme, ač v lehčí formě, také.

Jak se vyznat v internetové době, kdy jsme přehlceni množstvím informací, jak v nich rozpoznat ty, které jsou čistou manipulací?

To je téma, které považuji za velmi náročné a složité. Tím, jak poklesla relevance novin, upadla jejich úloha ve společnosti, zmizela jakási páteř kritérií jak poznat relevanci zprávy a její důvěryhodnost. V moři internetového zpravodajství si lidé sami v sobě musí nutně vytvářet nějaké orientující prvky – například že vyhledávají jména autorů, která v nich vyvolávají důvěru, založenou na předchozí zkušenosti s obsahem a samozřejmě brand, který je dotyčnému čtenáři blízký. Svým způsobem rozšiřování penetrace internetu a nástup internetových médií je cestou k bohatší nabídce a určité větší míře svobody, která s sebou bohužel ale vždy nenese zodpovědnost. Vrcholem nezodpovědnosti, či spíše aktivního rozkládání české společnosti jsou dnes tzv. Parlamentní listy, jež dovedně směšují naprostou obsahovou žumpu s jakousi běžnou normalitou. Výsledkem je koktejl, který se dá sice pít, ale to neznamená, že není jedovatý. To je obrázek té nejrafinovanější manipulace, která je mnohem horší než stupidní a neprofesionální ruský web Sputnik.

Daní za to internetovou svobodu je to, že nám chybí integrující vliv důvěryhodných a svobodných velkých médií, těch velkých deníků, které měly transparentní orientaci a transparentní redakční politiku. A držely se základních hodnot svobodné společnosti. Doba se v tomto velmi změnila, na internetu v některých aspektech k lepšímu, ale co se týče soudržnosti společnosti a obrany před manipulací, je ta situace dnes mnohem horší. Protože je pro většinu společnosti velmi nepřehledná.

Obzvláště náchylné k manipulaci, překroucení reality či emocionálním zkratkám je například velké mediální téma poslední doby, uprchlická krize.

Zde je třeba se zabývat zodpovědností každého média, jak k té věci přistupuje. Celý tento fenomén je složitý tím, že média samozřejmě upřednostňují ty zprávy, ty fotografie a ta videa, prezentující spektakulární a často velmi negativní akce. Typově – Desítky imigrantů házejí v Calais kameny na auta, ten pohled je otřesný a člověku se vaří v těle krev jak je možné, že francouzská nevyšle policejní jednotky, které by chránily bezpečnost řidičů a tak podobně. Do takového zpravodajství se tím pádem nedostane, že vedle těchto emigrantů s těmito projevy jsou i tisíce a tisíce jiných, kteří žádné takové nebezpečné projevy nevykazují, jsou to slušní lidé, jsou to třeba rodiny s dětmi a utíkají před katastrofou, pryč z míst plných násilí, chaosu a ohrožení života.

Když Mladá fronta Dnes má otvírákový titulek „Přes Českou republiku se převalí 200 tisíc utečenců“, což bylo asi před dvěma měsíci, tak toto křiklavé sdělení je zcela nezodpovědné, protože vytváří atmosféru strachu. Lidé na vesnicích nemluví najednou o ničem jiném, než o uprchlících a neuvědomují si, že reálně jim vůbec nic nehrozí. Neuvědomují si, že je pravděpodobnější, když ve své vesnici potkají vlka, než uprchlíka.

Nedávno jsem napsal článek, kde píšu že tento strach je nebezpečný pro nás samotné, protože otevírá cestu populismu a fašismu. Společnost, která žije ve strachu a nenávisti k nějaké jiné skupině lidí, se velmi snadno zbaví svých svobod, práv, upne se k policejnímu státu a vývoj je neblahý. Přitom v té reálné dimenzi se neděje nic, co by ohrožovalo bezpečnost a majetky českých občanů. A když ano, jsou to naprosto okrajové jevy.

Jak se postavit takové atmosféře strachu?

Tak ta první věc je vůbec se tomu postavit. To říkám i s ohledem i na předchozí témata, nejen běženecké krize, ale i oligarchická moc. To, co nás jako společnost skutečně ohrožuje, je především laxnost lidí. Zvykli jsme si velmi často respektovat jakousi většinu, a často je to jen mediální většina, protože média jsou jen jakýsi velký zesilovač. Můžeme tak mít pocit, že stojíme bezbranní vůči ohromné síle, kdy se na nás valí xenofobie, zemanovské autoritářské tendence a navíc bezbřehá drzost, která si vynucuje všeobecnou akceptaci. Tím myslím Andreje Babiše.

Máme pocit, že jsme bezbranní. Ale ona to vůbec není pravda. Když se každý člověk, který ví, jak věci jsou, tomu postaví tím, že šíří svoje názory, které jsou postaveny na toleranci, na odevzdanosti vůči demokracii, na liberálních hodnotách, na dělbě moci a hlavně na zdravém rozumu, což je myslím ta nejpodstatnější obrana proti hysterii, tak nakonec vůbec nebudeme tak slabí, jak se zdá. Potřebujeme věcnost a zdravý rozum. Budeme-li slyšet, tak už jen dík tomu že jsme vybaveni informacemi a schopností komunikovat, tak naše pozice vůbec není ztracená a není důvod k defétismu. Potřebujeme rozumná a svobodná média. A klidně je vybudujeme od spodu. My i Vy.

Vyšlo na serveru Manipulátoři.cz